Cílem u dětí mladších a nejmladších žákovských kategorií (Mladšími žáky se rozumí děti ve věku 9-10 let, nejmladšími žáky 7-8 let, předžáky děti do 6 let.) je vhodným způsobem rozvíjet dynamické pohybové stereotypy, zvyšovat výkonnost i celkovou zdatnost organismu, kompenzovat statické přetěžování dané pobytem ve škole, vhodnou motivací vytvářet kladný vztah k pohybu tak, aby se dítěti stal přirozenou součástí života. Hlavní zásadou pro děti tohoto věku je střídání činností (nejen bruslení, ale podle možností i vhodné doplňkové sporty), motivace formou soutěží a tvořivých her.
6. - 7. rok je v životě dítěte důležitým mezníkem biologickým, psychickým i sociálním. Dítě předškolního věku má zpravidla více spontánního pohybu, který je náhle, během školní docházky, výrazně omezen, kromě toho mírně zpomaluje růst, což spolu vede k nárůstu případů dětské obezity o cca 8 - 10 %. U většího počtu dětí se objevuje vadné držení těla, což bývá opět způsobeno náhlým omezením pohybu a statickým přetěžováním ve škole. Percepční motorika bývá v tomto věku narušena, důvodem je nerovnoměrnost v růstu kostí a svalstva, děti se někdy jeví jako neohrabané, pohyby nejsou dokonale přesné - nesoulad mezi vjemem a chtěným pohybem. Pravidelný sportovní trénink na bruslích vhodným způsobem napomáhá zamezit výše uvedeným jevům, specifikem bruslení je zdravý intenzivní pohyb s nároky na rozvoj motoriky, spolu s vhodným doplňkovým cvičebním a strečinkovým programem napomáhá i v prevenci proti vadám v držení těla. Školní tělovýchova sama o sobě nemůže zajistit dostatek pohybové stimulace, nutné pro vývoj dítěte. Základní potřebou v tomto věku je minimálně jedna hodina intenzivního pohybu denně.
Základní principy
Svalovou činnost je podle zatížení a typu metabolizmu je možné rozdělit na statickou a dynamickou, dynamickou dále na rychlostní, rychlostně-vytrvalostní, vytrvalostní a obratnostní.
U statické činnosti převažuje svalová síla ve výdrži, při které bývá omezen přítok krve do svalu při pomalé kontrakci, ve svalu se nadměrně hromadí metabolity a dochází ke zvýšení krevního tlaku. Typickou statickou činností je zvedání těžkých břemen. Tato činnost není u dětí nejmladšího a mladšího školního věku vhodná a do tréninků nebude zařazena. Jako doplňková silová cvičení bude zařazována série gravitačních cviků - výdrží, o kterých bude pojednáno v kapitole o kondičním cvičení.
Vytrvalost je déle trvající zátěž, při které je podporován krevní oběh, metabolismus probíhá v rovnovážném stavu za plné dodávky kyslíku (aerobní režim), vnitřní homeostáza sestabilizuje a poté udržuje v rovnovážném stavu. Adaptace na vytrvalostní trénink se projevuje poklesem klidové srdeční frekvence i systolického krevního tlaku. Metabolizmus se po určité době trvání výkonu přeladí - jako energetický zdroj jsou pak využívány zásobní tuky, kromě rozvoje všeobecné kondice je vytrvalecký trénink tedy vhodný i jako prevence pro jedince se sklony k obezitě.
Při činnostech zaměřených na rychlost a výbušnost dochází k ladění neuromuskulární interakce, tedy k zlepšování vzájemného působení svalového a nervového systému zdokonalení pohybových stereotypů tedy i obratnosti. Obratnostní pohybové aktivity závisí na optimální koordinaci centrálních i periferních řídících mechanismů, tedy na zvládání hrubé i jemné motoriky. Obratnostní trénink bude proto doplňkově zařazován pro podporu rozvoje technické bruslařské dovednosti.
Základem tréninku dětí mladšího školního věku je všestrannost, kdy všestranný charakter zatížení vhodného objemu zvýší celkovou zdatnost. U dětí školního věku jsou nejlepší předpoklady k rozvoji rychlosti, rozvoj rychlosti tedy je druhým cílem tréninku, ovšem rychlost nelze vyvíjet bez základu ve všeobecné zdatnosti. Teprve postupem času přichází období vhodné k rozvoji rychlostní vytrvalosti a naposledy přichází vhodná doba k rozvoji vytrvalosti (např. vhodná doba k rozvoji extrémní vytrvalosti přichází až kolem 30 roku). Vytrvalost je naopak sportovní dovednost, která vydří nejdéle, jak je vidět u některých sportovně „starých“ vytrvalců, kteří dosahují špičkových výkonů i po 40 roce.
Zásadní důraz bude kladen především na rozvoj rychlosti, především dynamické síly a výbušnosti (tyto sportovní disposice je nezbytné rozvíjet již od mladšího žákovského věku) a na rychlostně-vytrvalecký trénink pro zlepšení výdrže v rychlosti, částečně i na vytrvalecký trénink, především v přípravném (předsezónním) období jako prostředek pro rozvoj všeobecné kondice.
Sportovní trénink pro nejmladší a mladší žákovské kategorie musí splňovat tyto podmínky:
- dobře vedený trénink založený na všestrannosti
- dítěti přináší střední, ne příliš velkou únavu a vzbuzuje radost
- dítě se dobře rozvíjí a prospívá po všech stránkách
- je zajištěna lékařská kontrola
Tréninková jednotka
Tréninková jednotka je základním prvkem stavby tréninku. V její struktuře je rozlišena část úvodní, hlavní a závěrečná.
Metodika vychází z měsíčních tréninkových cyklů, které se skládají z jednotlivých tréninkových jednotek, Jednotlivé tréninkové jednotky (90 minut) probíhají u začátečníků a pokročilých 1-2x týdně, u závodníků 2 (a více) x týdně. Účelem zavedení měsíčního tréninkového cyklu je systematizace metodiky tréninku, zejména z hlediska správného opakování různých technik a disciplín, dále kvůli možnosti pravidelného pozorování a vyhodnocování růstu dovednosti a výkonnosti jednotlivců. O měsíčních cyklech i jednotlivých tréninkových jednotkách je vhodné vést záznamy, které obsahují popis prováděné činnosti a výsledky jednotlivců.
Úvodní část probíhá formou rozcvičení, hlavní část se dělí na část kondiční, na část, kde převažuje nácvik technik a na část soutěžní, závěrečná část sestává z her a kompenzačního cvičení formou strečinku (u menších skupin i s přihlédnutím ke vztahům v kolektivu).
Úvodní část má za úkol protažení a rozhýbání svalových partií, prokrvení organismu a zahřátí na “provozní” teplotu. Zvlášť významná je za nižších venkovních teplot, kdy je významnou prevencí poranění svalové tkáně.
Technická část slouží k nácviku základní stability a ovládání dalších technických prvků, nutných pro rozvoj bruslařských dovedností.
Kondiční část slouží především pro nárůst obecné kondice a sportovní výkonnosti.
Soutěže slouží k porovnání a sledování růstu výkonnosti, pro rozvoj specificky soutěžních dovedností (technika startu, pohyb ve skupině, nácvik strategie a taktiky, ovládání předstartovního stresu) i jako nezbytný motivační prvek (dětská soutěživost).
Hry představují především motivační prvek. Vzhledem k tomu, že probíhají při nižší intenzitě než předešlé fáze tréninku, slouží i k postupnému uvolňování organizmu před závěrečnou kompenzační částí.
Kompenzační (strečinkové) cvičení v závěru tréninkové jednotky slouží k uvolnění svalů, zkrácených během cvičení, k protažení a zklidnění organismu.
Poměr zastoupení jednotlivých složek tréninkové jednotky ovlivňuje úroveň cvičenců a klimatické podmínky. Za příznivého počasí probíhá trénink venku, převážně na bruslích. Za přijatelných podmínek, ale mokra, probíhá venku bez bruslí. V zimním období, za deště nebo jinak nežádoucích klimatických podmínek probíhá v tělocvičně.
U začátečníků je kladen větší důraz na technickou část tréninkové jednotky, u pokročilých kondiční a technická část zhruba na stejné úrovni, u více pokročilých a závodníků převažuje kondiční a soutěžní část, s nezbytným opakováním a procvičováním technik již místo hry.